Toto je první z malé série článků, které se budou týkat
dnes a denně omílané látky zvané cholesterol.
Budeme se zabývat jeho chemickým pozadím, synthesou,
degradací, vlivem vlákniny, funkcemi v organismu a v neposlední řadě rozluštíme záhadu
protimluvu hodný a zlý cholesterol a nakonec se dočtete o jednom z důkazů,
který hovoří pro endosymbiotickou teorii
vzniku mitochondrie.
Cholesterol je nejčastější živočišný steroid.
Biochemie
cholesterolu
Za
odhalení struktury cholesterolu získal v roce 1926 chemik Heinrich Wieland
Nobelovu cenu za chemii.
Struktura
cholesterolu
Cholesterol
je derivátem
cyklopentanoperhydrofenantrenu
(to je látka, obsahující 4 cykly. Tři mají 6 uhlíků a jeden pouze pět (proto je
na začátku tohoto šíleného názvu cyklopentan)).
Cholesterol
obsahuje OH skupinu na C
3. To je velmi důležité, neboť tato
hydroxylová skupina dělá z cholesterolu amfipatickou látku = látku, která
je nepolární i polární zároveň. (= je nerozpustná i rozpustná ve vodě). Tento
amfipatický charakter je kruciální pro správnou funkci cholesterolu
v cytoplasmatické membráně.
Cholesterol
má 27 uhlíků. Z toho 17 na cyklopentanoperhydrofenantrenovém jádře a další
10 na řetězcích na jádro napojených. Číslo 27 je poměrně důležité, protože od
něj se posléze sledem reakcí odvíjí počet uhlíků v steroidních hormonech.
Protože
má cholesterol několik cyklů není náš metabolismus schopen jej degradovat,
takže se zvýšených hladin cholesterolu zbavuje (pokud mu nepomůžeme) dost
těžkopádně.
