Metabolismus
cholesterolu
Transport cholesterolu organismem (lipoproteiny)
Cholesterol
je lipid. Definice lipidů je (což je v chemii docela výjimečné) založena
na fyzikální vlastnosti lipidů. Tj.
všechny jsou nerozpustné ve vodě. Cholesterol samozřejmě patří mezi ně. Protože
krev jsou v podstatě krvinky rozptýlené ve vodě (plasmě), je jasné, že
cholesterol by nebylo možné transportovat krví jen tak. Z toho důvodu
organismus používá tzv. lipoproteiny.
Lipoproteiny jsou částice, které (jak z názvu vyplývá) se skládají z lipidů
a proteinů, které oplývají rozpustností ve vodě. Kdysi dávno výzkumníci,
zabývající se lipoproteiny, vzali plasmu, umístili zkumavky s ní do
centrifugy a odstředěním zjistili, že lipoproteiny lze ještě dělit podle hustoty. Obecně platí, že čím
více proteinů v částici je, tím vyšší je jeho hustota.
Cholesterol
se primárně transportuje ve dvou typech lipoproteinů: LDL a HDL. Význam zkratek: LDL = low density lipoproteins, HDL =
high density lipoproteins.
Játra,
jak už nám vtloukají do hlavy od střední školy, jsou „hlavní chemická továrna
organismu“. Dejme tomu, proč ne. V podstatě to odpovídá. Je skutečně
pravdou, že játra jsou z hlediska metabolismu těla naprosto, ale naprosto nezbytná. I z toho důvodu je funkce
jater desetinásobně jištěná. Tato
informace v praktickém hledisku znamená následující: Člověk by měl být
schopen přežít i s jednou desetinou
své původní hmoty jater. (jedna z věcí, které podporují NTAK). Po
tomto „úvodu“ k játrům bych rád sdělil take home message tohoto odstavce: cholesterol se v lipoproteinech (remnantní
chylomikrony, IDL) dostává do jater. Játra cholesterol umí využít (jak se
dočtete později), ale umí se ho také zbavit, a musí být schopna cholesterol transportovat do jiných tkání, které
cholesterol potřebují. Čili játra potřebují „dodavatele cholesterolu“, kterýmž je HDL. A „expeditora cholesterolu“, který cholesterol transportuje pryč z jater, což zajišťuje LDL.
LDL
transportuje cholesterol pryč z jater. Cholesterol je potřeba v tkáních,
které (1) tvoří steroidní hormony, to
jsou například: nadledviny, vaječníky,
varlata; (2) cholesterol potřebují ke své funkci, což jsou v podstatě všechny,
neboť cholesterol je naprosto nezbytnou
součástí cytoplasmatických membrán všech buněk našeho těla. Když je
cholesterolu přebytek, je velké množství i LDL. LDL transportují cholesterol
pryč z jater, nicméně pokud o něj nikde není zájem, tak ho „vyklopí“ tam, kde je to možné. Ideálním
příjemcem cholesterolu jsou tzv. pěnové buňky
ve stěně cév. Pěnové buňky se plní cholesterolem a začínají hromadit i
vápník. Výsledkem je (pokud je taková situace déletrvající) kornatění tepen,
které mohou vyústit v infarkt myokardu (v extrémním případě).
HDL
transportují cholesterol z pěnových buněk do jater. Pokud je v játrech
zvýšená potřeba cholesterolu, pak je i zvýšená hladina HDL, které musejí
zvýšenou poptávku pokrýt. HDL „vysávají“ cholesterol z pěnových buněk, a
tak brání vzniku cholesterolových plátů v cévách.
Zde je teda jasně patrné, proč existuje takový protimluv, jako je „hodný“ a „zlý“ cholesterol, když jde o stejnou molekulu! Je to teda tak, že: hodný cholesterol je HDL, neboť jeho zvýšené hladiny značí, že množství cholesterolu v cévách se bude snižovat, což je žádoucí. Zlý cholesterol je LDL, neboť jeho zvýšené hladiny značí, že množství v cévách se bude zvyšovat, protože LDL bude cholesterol „vyklápět“ do pěnových buněk. Takže tak.
