Funkce cholesterolu
Cholesterol – součást cytoplasmatické membrány eukaryotických buněk
V prvním
článku této série jsme uvedli, že cholesterol je lipid. Zároveň však disponuje
hydrofilní –OH skupinou. Tato skupina dává cholesterolu amfipatický charakter = umí se chovat jako hydrofilní a hydrofobní
zároveň. Tato vlastnost je pro cytoplasmatické membrány úžasná.
Nepředstavujte si membránu jako pevnou strukturu, ale naopak jako strukturu
tekutou, jejíž tekutost je zabezpečena také díky přítomnosti cholesterolu. On
se totiž mezi těmi řetězci mastných kyselin neustále točí a „není v klidu“,
protože se snaží najít nějaké stabilní postavení, neboť se nemůže navázat na
okolní mastné kyseliny. Tím jak se v membráně pořád „vrtí“, tak jí
neumožní zaujmout pevné, stabilní uspořádání, a tak je membrána více tekutá než
pevná. Především díky cholesterolu, nicméně svůj velký vliv na to mají i cis isomerie dvojných vazeb v mastných
kyselinách!
V nadpisu
tohoto odstavce je termín eukaryotická
buňka. To jsou buňky našeho těla. Existuje ještě jeden druh uspořádání buňky,
a to buňka prokaryotická, která je
vývojově méně dokonalá. Tento typ buňky mají bakterie. Cytoplasmatická membrána bakterií neobsahuje cholesterol.
Pokud víte, co je organela pojmenovaná mitochondrie, pak také jistě víte, že má dvě membrány: vnitřní a vnější. Dlouhá léta se bádalo (a stále bádá) nad tím, jakého původu mitochondrie je. Asi nejrozumnější a pravděpodobně také nejpravděpodobnější teorie je teorie endosymbiotická. Z názvu vyplývá, že mechanismus je následující: existovaly kdysi dvě buňky, z nichž jedna pohltila druhou. Druhá (menší) si ponechala svou membránu, ale tím, jak byla pohlcena, s sebou unesla i kus membrány první buňky. A od té doby mají mitochondrie, které pravděpodobně tedy vznikly z té druhé (menší) buňky, dvě membrány. Vnitřní mitochondriální membrána nemá cholesterol, tedy má stejnou vlastnost jako membrána prokaryotické buňky. To je jeden z poměrně pádných důkazů, který podporuje endosymbiotickou teorii.
0 komentářů:
Okomentovat